S ohledem na velkou nespolehlivost lokomotiv řady T426.0, tzv. Rakušanek, bylo v roce 1984 rozhodnuto o vyzkoušení adhezního provozu na Kořenovské trati, po vzoru jiných drah, provozovaných třeba v Německu, Rakousku, Itálii atd. Postupně se zvažovalo nasazení lokomotiv řad T 466.0, T 466.2 nebo T 457.0. Nakonec se tenkrát rozhodli pro T 466.2.
Lokomotiva T466.2369, které byla dosazena elektronická regulace, se ke zkouškám dostala v roce 1985. Dosazení nové regulace mělo mj. i ten důvod , že v té době v ČKD měli zakázku na lokomotivy pro Vietnamské železnice, které měly jezdit přes pohoří Hai-Van a tedy si zde mohli ověřit funkčnost nové regulace.
Lokomotiva patřila depu Praha Vršovice, půjčena byla depu Liberec a jezdila pod strojovou stanicí Tanvald, kde si lokomotivu řádně barevně upravily. Na Kořenovské trati se udržela až do roku 1988, kdy byly dodány první lokomotivy řady 743. Tato lokomotiva díky své regulaci dostala jako první jméno Elektronik a toto jméno pak dostaly i nové sedmsetčtyřicettrojky, které na liberecku jezdí dodnes. T466.2369 se v roce 1988 vrátila do svého domovského depa v Praze Vršovicích a služebny Benešov u Prahy.
Informace jsem čerpal z publikace 30 let motorových lokomotiv řady743, kde najdete i další zajímavé a doplňující informace.
foto: Zdeněk Kačena
Tuto předlohu, skutečnou lokomotivu, jsem si vybral k modelovému ztvárnění záměrně. Za prvé – líbí se mi její nevšední barevné provedení. Za druhé – tato lokomotiva byla výjimečná pro své technické řešení, které se později rozšířilo na další lokomotivy této řady. Za třetí – a to v neposlední řadě – chci vzdát hold lidem, kteří se podíleli na vývoji těchto lokomotiv, technikům v tehdejší ČKD a také strojvedoucím, kteří měli jako první u nás odvahu pustit se do 57 ‰ stoupání a klesání, odkázáni jen na adhezi.
Model
Standard firmy Tillig, to už asi není potřeba nějak popisovat. Jen jsem to firmě při výrobě malinko zkomplikoval členitostí barev. Ačkoliv…po mé IDS nebo Rákosníčkovi, anebo Čechomorce, která mi dala také zabrat….:-) No. Snažil jsem se o co nejvěrnější barevné provedení, odpovídající své předloze, které vytvořili tanvaldští strojvedoucí. Prošlo mi skoro vše, jen podvozky a zábradlí jsou oproti předloze celomodré.
Model má katalogové číslo 501915, objednat si ho můžete v analogu ZDE ve verzi DCC ZDE a zvukovou verzi DCC-S ZDE.
Originální provedení:
Podvozky si lze celkem snadno upravit, stačí štěteček a trocha černé barvy, nebo třeba černý fix. Zábradlí – do toho jsem se nepustil, trochu mám strach, že by zábradlí bylo pak opticky moc silné. Ale přeci jen, upravil jsem tvar zábradlí na dalším čele tak, aby to odpovídalo předloze. Na modelu jsou také vytažené kličky na dveřích.
Porovnání originální verze s mou upravenou:
Upravené čelní zábradlí – vzhledem k tomu, že široké zábradlí bylo nastavené k úzkému původnímu, je snadné nastavené „trubky“ ořezat. Jen doporučuji sundat celý čelník, klidně i s nárazníky a odřezávané zábradlí si podložit. Náhradní nejsou, tak opatrně.
Černé kývačky – je to barvené do hrany, tedy slabý štěteček a černá barva. Má úprava je jednodušší, použil jsem černý fix. Jen si sežeňte ten, co nezfialový. Bílé linky – já je dělal bílým popisovačem s tenkým hrotem.
Kličky – opět, lze to jemným štětečkem a stříbřenkou. Anebo stříbrným zvýrazňovačem s ostrým hrotem. Jde to pěkně, rychle a drží to.
No a nakonec…
